doprovodné akce

I. PESTRÉ BULHARSKO LADISLAVA CVETKOVA

velkoplošné fotografie především bulharského "Čecha" Ladislava Cvetkova (v současnosti pracuje pro Bulharskou televizi) a dalších autorů byly základem prestižní výstavy Ministerstva zahraničních věcí Bulharska, která byla vytvořena na počest bulharského předsednictva EU a putovala asi po 14 zemích světa. Výstava prezentuje krásy bulharských hor i moře, folklorní tradice, keramiku i umění. Emoční sílu fotografií pak doplní panelová prezentace všech položek kulturního dědictví Bulharska zapsaný na seznam UNESCO.

II. BULHARSKÉ UNESCO

Materiální dědictví UNESCO (7)

1. Kostel Bojana (1979) - skládající se ze tří budov se nachází na jižním okraji Sofie. Východní kostel byl postaven v 10. století a počátkem 13. století byl rozšířen Sebastokarem Kalojanem, který nařídil vybudování další dvoupatrové budovy vedle prvního kostela. Fresky v druhém kostele namalované v roce 1259 patří k nejdůležitějším souborům středověkých nástěnných maleb. Celý komplex byl definitivně dokončen výstavbou třetího kostela, který byl postaven počátkem 19. století. Celý komplex Bojana patří k nejlépe zachovaným památkám východoevropského středověkého umění. https://whc.unesco.org/en/list/42 / www.boyanachurch.org

2. Rilský klášter (1983) - Rilský klášter byl založen v 10. století sv. Janem z Rily, poustevníkem kanonizovaným ortodoxní církví. Jeho asketické obydlí a hrobka se staly posvátnými místy a byly transformovány do klášterního komplexu, který hrál důležitou roli v duchovním a společenském životě středověkého Bulharska. Po tom co byl klášterní komplex počátkem 19. století zničen požárem, byl v letech 1834-62 postaven nanovo. Klášter je typickým příkladem bulharské renesance (18. a 19. století) a symbolizuje povědomí slovanské kulturní identity následující po staletích cizí okupace.

3. Nesebr (1983) - Stará část Nesebru se nachází na skalnatém poloostrově v Černém moři. Nesebr, kterému je přes 3 000 let, byl původně thráckou osadou nazývající se Menebria. Počátkem 6. století př. n. l. se město stalo řeckou kolonií. Zbytky řeckého osídlení, které jsou převážně z doby helénské, zahrnují akropoli, Apolonův chrám, agoru a zeď z thráckého opevnění. Ze středověku, kdy Nesebr byl jedním z nejdůležitějších byzantských měst na západním pobřeží Černého moře, se zachovala bazilika a pevnost. Dřevěné domy z 19. století představují zase typickou architekturu této doby v oblasti Černého moře. 

4. Madarský jezdec (1979) - představující postavu rytíře triumfujícího nad lvem byl vytesán do 100 metrů vysokého skalního útesu nedaleko vesnice Madara v severovýchodním Bulharsku. Madara byla prvním posvátným místem první bulharské říše, předtím než Bulhaři v 9. století konvertovali ke křesťanství. Nápisy vedle postavy jezdce vypráví o událostech, ke kterým došlo mezi lety 705-801. 

5. Ivanovo - fresky (1979) - V údolí řeky Rusensky lom v severovýchodním Bulharsku u vesnice Ivanovo se nachází komplex kostelů, kaplí, klášterů a mnišských cel vysekaný do skály. První poustevníci vysekali své cely a kostely do zdejší skály ve 12. století. Nástěnné malby ze 14. století svědčí o výjimečných dovednostech umělců patřících k tarnovské malířské škole. 

6. Thrácká hrobka v Kazanlaku (1979)  - je název hrobky v Bulharsku, jejíž vznik se datuje do helénistické doby, pravděpodobně do 4. století př. n. l. Nachází se zde velké množství nástěnných maleb, které až do dnešní doby zůstaly dobře zachovány. Hrobka představuje jednu z nejdůležitějších památek na bulharském území. V roce 1979 byla zařazena ke světovému dědictví.

7. Sveštarská hrobka (1985) je thrácká hrobka v severovýchodním Bulharsku situovaná u vesnice Sveštari (poblíž města Razgrad). Byla zbudována v 1. polovině 3. století př. n. l. v unikátním, smíšeném thrácko-helénistickém slohu. Je zdobena nástěnnou malbou a především mimořádnou kamennou výzdobou. Patří k nejvýznamnějším památkám z thrácké doby na území Bulharska. Objevena byla až v roce 1982 v rámci řádného archeologického výzkumu. 

Přírodní dědictví UNESCO (3)

1. Přírodní rezervace Srebarna (1983) - se nachází na severovýchodě Bulharska, nedaleko vesnice se stejným názvem. Na tomto nevelkém chráněném území žije až kolem stovky různých druhů ptáků, kteří jsou také často chráněni. Rezervace Srebarna tak patří k nejvýznamnějším přírodním památkám celého Bulharska. 

2. Národní park Pirin (2010)  - se nachází na jihozápadě Bulharska v pohoří Pirin. Byl založen v roce 1962 pod názvem Vihren a tehdy zabíral plochu okolo 62 km². V roce 1974 byl značně rozšířen až na plochu 274 km² a u této příležitosti byl i přejmenován do současné podoby. V roce 1979 byl zařazen ke světovému dědictví. 

3. Původní bukové lesy Karpat - v Bulharsku jsou to tyto lokality : Centrální Balkán - Boatin Reserve (1 226,88 ha) / Centrální Balkán - Tsarichina Reserve (1 485,81 ha) / Centrální Balkán - Kozya stena Reserve (644,43 ha) / Centrální Balkán - Stara reka Reserve (2 466,10 ha) / Centrální Balkán - Severen Dzhendem Reserve (591,2 ha) / Centrální Balkán - Dzhendema Reserve (1 774,12 ha) /Centrální Balkán - Severen Dzhendem (926,37 ha) /Centrální Balkán - Peesh skali Reserve (1 049,10 ha) / Centrální Balkán - Sokolna Reserve (824,90 ha)

Nehmotné dědictví UNESCO (8)

1. Baba Marta (2017) - oslava 1. března (příchod jara). Během něho si lidé navzájem darují marteničky (náramky, postavičky či jiné věci bílo-červené barvy) s přáním dlouhého života a štěstí.

2. Nestinarstvo (2009)  - (Den sv. Konstantina a Eleny připadá na 21. května - příchod léta) - na počest příchodu léta v odlehlých horských vesničkách tančí odvážlivci na žhavých uhlících za zvuků dud a bubnů - ochraňováni duchem Božím nikdy necítí bolest a zůstávají ohněm netknuti

4. Babky z Bistrice (2008) - archaická polyfonie, tance a rituální praktiky z regionu Šopluk

5. Survakari z města Pernik (2015) - Jádrem oslavy je populární maškarní rituál, který se odehrává ve vesnicích v celém regionu. V první noci se maskovací skupiny Survakari, skládající se z mužů, žen a dětí, připravují speciálně upravené masky a kostýmy a směřují do středu vesnice, kde svíjí oheň a dráždí a hrají s pozorovacím publikem. Někteří účastníci přijmou zvláštní roli, jako je vůdce, novomanželé, kněz a medvěd. Brzy ráno se shromažďují a chodí po vesnici, kde navštěvují domy, kde se rituálně snoubí s mladými páry, zatímco medvědi medvědů za dobré zdraví. Hostitelé čekají na jejich příchod rituálním jídlem a dary

6. Festival Kopřivštica (2016) - koná se v malém městě 90 km od Sofie , které je spíš skanzenem starých budov. Koncepce festivalu folklóru v Kopřivsku, kde se v srpnu setkávají tisíce Bulharů všech věkových kategorií a diaspora, aby se představili a sdíleli své praktiky nehmotného kulturního dědictví, od tance a vyprávění, po hry a řemeslo, vznikly, když místní hudebníci viděli potřebu chránit tradice ohrožené faktory, jako je urbanizace a komodifikace.

7. Čitaliště (2017) - (bulharsky читалище, česky doslova čítárna) je bulharská kulturní instituce, s tradicí sahající až do obrozeneckých dob. Jejich úkolem bylo v období poloviny 19. století šířit osvětovou činnost v bulharských zemích, které byly převážně negramotné. Čitalištěm se mohlo stát téměř jakékoliv místo, kde se nacházely nějaké knihy (ať už to byly pro tento účel zbudované domy, či pouhé místnosti v existujících budovách v různých malých sídlech). Ve větších městech plnily funkci kulturních center; plnily úlohu jak knihoven, tak divadel, nebo hudebních a jazykových škol. Tehdejší bulharská společnost byla totiž do velké míry negramotná a nemohla si tak řadu nově vydávaných knih přečíst, což velmi rychle tehdejší obrozenci pochopili jako klíčový problém pro rozšíření vlastních idejí. První čitališta se objevila v roce 1856 ve městech Svištov, Lova Šumen. Do vyhlášení autonomního Bulharska v roce 1878 jich bylo zřízeno více než sto. Čitališta jsou specifická právě pro území dnešního Bulharska, ačkoliv podobná centra vznikala i v jiných regionech Balkánu, včetně například i Chorvatska, které bylo v celém regionu považováno za jednu z nejrozvinutějších zemí. V Bulharsku dnes tento název nesou současné instituce, které by bylo možné označit jako kulturní domy.

8. Čiprovské koberce - Rozvoj ornamentálnej výzdoby a farebného bohatstva je podmienený bulharským ľudovým životným štýlom, zvykmi, tradíciami a sviatkami. Je to fenomén, v ktorom sa odráža štylizáciou rôzna symbolika. Prvé údaje o výrobe kobercov v Čiprovciach siahajú do začiatkov XVII storočia. Známe sú tri obdobia vo vývoj tohto remesla a to sú konštruktívny, dekoratívny a ornamentálny. 

Paměť světa UNESCO (3)

1. Čtveroevangelium cara Ivana Alexandra (1355 - 1356) - je nádherně iluminovaný rukopis vytvořený v letech 1355-1356 pro bulharského cara Ivana Alexandra (bulh. Иван Александър, vládl v letech 1331‒1371). Podle badatele S. McKendricka se jedná o "nejslavnější dílo, které bylo v Bulharsku vytvořeno do porobení Turky v roce 1393". více nejslavnější dílo, které bylo v Bulharsku vytvořeno do porobení Turky v roce 1393. 

2. Synodik cara Borila - V roce 1211 car Boril svolal v Trnovu koncil proti bogomilům, na který byli pozváni i představitelé bogomilství. Ti měli možnost mluvit svobodně o svém učení. Pak jim ovšem bylo řečeno, že pokud se své víry nevzdají, budou zavřeni do vězení nebo odsouzeni k smrti. Výsledkem tohoto koncilu bylo sepsání Synodiku cara Borila. Jedná se o významnou památku pojednávající o bogomilské herezi a stává se tak památkou, která zastupuje dílo určené k boji proti bogomilům. Spis je památkou zachycující ideologický boj proti herezi, a to nejen z teologického hlediska, ale také filozofického a politického. Synodik cara Borila je také dílo, které vzniklo na popud panovníka, nikoli církve. Synodik je psán starobulharským jazykem, ale formálně je tato bulharská verze psána ve stejném stylu jako byl jeho byzantský originál. V roce 1234 byl vyhlášen bulharský patriarchát v Trnovu. Synodik cara Borila měl za úkol každoročně připomínat znovuobnovení bulharského patriarchátu a tím by poukazoval na spojenectví mezi Trnovem a Preslavou

3. Eninský Apoštol (11. století) - je nejstarší existující slovanská kopie zákonů a listů. Psaný na pergamenu představuje jeden z nejstarších forem cyrilského písma a je důležitý v dějinách slovanské gramotnosti a konkrétně v překladech z řečtiny, které provedli sv. Cyril a Metoděj a jejich učedníci.